Historická dílna FF MU Brno
06.03.2017 21:57
Vyšlo ve sborníku FF MU Brno (Historická dílna 2016)
MUZEUM v
KRUMVÍŘI
Pohlédneme-li do minulosti Krumvíře, uvidíme
především několik výrazných osob, rodáků, kteří
podporovali a posléze i organizovali kulturní a společenský život
v obci. Nelze zapomenout na Michala Srubjana (vl. jménem
Martin Prýgl), autora Slováckých povídek (1899), který
jakožto novinář působící v Praze vydával v časopisech humorné
historky psané místním nářečím. Dalším velmi známým
rodákem je Myslbekův žák, sochař Martin Polák. I v jeho
díle nacházíme inspiraci rodnou obcí.
Možná o něco méně slavnými následovníky byli
krumvířští rodáci: Martin Foretník starší -
regionální folklorista, dramaturg slavností ve Tvrdonicích,
zakladatel Slováckého krúžku, Josef Macháček -
sbormistr a hudební skladatel, Bohuslav Vytrhlík - muzikant,
řídící učitel, Ludvík Kratochvíl - akademický malíř.
Zejména ti poslední jmenovaní se zasloužili v poválečných
letech o bohatý kulturní život v obci. Spolu se svými
spolupracovníky organizovali akce typu jako Zpívá celá rodina,
obnovovali selské krojové svatby, tradiční vinobraní,
pochovávání basy nebo velmi oblíbená divadelní představení.
Pod jejich vedením Slovácký krúžek pravidelně vystupoval na
slavnostech ve Strážnici i v Tvrdonicích, účastnil se Moravských
plesů v Brně i Praze. Z jejich iniciativy vznikl také
v roce 1976 nejstarší folklorní festival Hanáckého Slovácka
"Kraj beze stínu".
Myšlenka na vznik muzea se také poprvé objevila
v poválečných letech a i v dalších letech se při
změnách ve vedení obce opět vynořovala, nicméně se nikdy
neuskutečnila. Přesto mnozí z obyvatel po dlouhá léta
uchovávali převážně předměty denní potřeby, krojové
součásti a zemědělské nářadí - i přes dlouhodobé neúspěchy
byla snaha o založení muzea mezi obyvateli vždy velmi živá.
Některé artefakty byly postupně vystavovány na krátkodobých
výstavách, které se konaly při společenských akcích, výročích
nebo svátcích.
Díky celkové modernizaci obce však postupně
ubývaly vhodné domy, které by dokumentovaly původní zástavbu.
V roce 2009 se při realizaci výstavy "Jak
šel čas..." sešlo několik nadšených aktivistů, kteří dali
podnět ke vzniku neziskového sdružení Spolek pro muzeum.
Zakládající členkami jsou:
Mgr. Věra Colledani, historička, učitelka
Rodačka z Krumvíře se od raného mládí
podílela na kulturním a společenském životě obce. V roce
1997 stála při vzniku výstavní síně na OÚ, kde pořádala
výstavy amatérských i profesionálních výtvarníků - převážně
rodáků. Pracovala v kulturní komisi OÚ. Z její
iniciativy vznikla tradice společného obecního Rozsvěcení
vánočního stromu, dále pokračovala v pořádání
Adventních a Charitativních koncertů. Deset let pracovala jako
zástupkyně šéfredaktora Krumvířského zpravodaje. Publikovala
v odborném tisku, propagovala obec v regionálních
novinách. Stála u zrodu "Dámského klubu", který se věnoval
rukodělným výtvarným činnostem.
Věra Vašíčková
Rodačka z Krumvíře se od mládí zajímala o
historii i realizaci místního lidového kroje, který také sama
zhotovovala. Aktivně se od mládí účastnila Bartolomějských
hodů. Zpívala v Chrámovém sboru při kostele sv.
Bartoloměje, podílela se na činnosti hasičského sboru.
Marie Šebestová
Rodačka z Krumvíře, vnučka pana Martina
Foretníka st., sběratelka a zhotovitelka součástí lidového
kroje, zpěvačka a tanečnice FS Vonica. Od raného mládí se
zúčastňovala FF Kraj beze stínu, nejdříve jako členka DFS
Pantlička a později jako jeho vedoucí. Byla iniciátorkou několika
výstav předmětů denní potřeby a krojových součástí.
Členky společně s obecním úřadem
vyhledávaly vhodný objekt pro zřízení muzea. Vytypováno bylo
několik objektů, např. místní jatka. V roce 2010 se po
smrti majitelky uvolnil dům č.p. 213, který nebyl od dob svého
vzniku - tedy od druhé poloviny 19.století - výrazněji
upravován. Zachovaly se v něm nejenom dřevěné stropy, ale
také původní "mazaná" omítka s dřevěnými okny a
vraty. I celková dispozice domu vyhovovala účelu vybudování
muzea.
Oficiálně tedy muzeum vzniklo počátkem roku
2012, v roce 2015 byla budova pro svoji unikátní výstavbu z
nepálených cihel zachovalé hliněno-plevové omítky zapsána do
seznamu kulturních památek ČR.
V letošním roce byla dokončena generální oprava
vnitřních prostor budovy. Touto opravou se přiblížila původnímu
stavu. Byly vyměněny dlažby tak, aby typově odpovídaly vesnické
zástavbě z konce 19. století, stejně se postupovalo i u hliněno
plevových vnitřních omítek. Na čelní uliční fasádě se
zrestaurovaly šambrány lemující okna i dveře.
Všem opravám předcházel odborný výzkum. V
opravovaných prostorách se uskutečnily sondy, jejichž výsledky
byly konzultovány s pracovníky PÚ v Brně a odborem památkové
péče obce s rozšířenou pravomocí v Hustopečích. Vznikl také
opravdu obsažný pracovní materiál, který je k dispozici dalším
nadšencům.
Dům rozděluje na dvě části chodba se zachovalým
dřevěným stropem, na jejichž stěnách vznikl prostor pro výstavu
obrazů nebo fotografií.
Autorky expozic umístily do jedné z místností
(jizeb) všechny mužské atributy, do druhé ženské. I když se v
minulosti dům nerozděloval na mužský a ženský prostor, chtěly
tímto uspořádáním především upozornit návštěvníky na
odlišné běžné denní povinnosti, popř. zájmy a záliby obou
pohlaví.
V pánské jizbě tedy najdete kromě uniformy z 1.
sv. války a všech variant mužského kroje i odbornou literaturu,
předměty denní potřeby, po "chlapsku" ustlanou postel,
zouvák, vojenský kufr.
V místnosti u žen najdete kromě porcelánu,
výšivek, dobového vesnického oblečení, slavnostních krojů,
předmětů denní potřeby a krásně vyšívaného spodního prádla
také "navysoko" zastlanou postel s vyšívaným přehozem.
Místnosti také odlišuje barva nábytku. Zatímco u mužů převládá
tmavý, výrazně řezbářsky zdobený, u žen vládně světlý,
prakticky jednoduchý.
V kuchyni se nachází typický kachlový sporák z
přelomu 19. a 20. století, venkovský kredenc a především
výstavu kameninových pečících forem.
Komora s původním vestavěným kotlem a udírnou
slouží také jako prodejna suvenýrů.
V dalších letech čeká členy Spolku pro muzeum
opravy rozlehlého mlatu, kde vznikají prostory pro krátkodobé
výstavy, výtvarné dílny nebo divadelní představení a opravy
chlévů a zachovalé kolářské dílny. Ihned po převzetí objektu
byla z důvodu velmi špatného stavu opravena domácí sýpka a
kvelbený sklep.
I přesto, že muzeum v Krumvíři je ve srovnání
s okolními muzei malé, vlastní obsáhlé sbírky. Pyšné může
být především na sbírku ženských a dívčích kordulí, sukní,
kacabají, jupek a marinek. Dalším unikátem je velmi obsažná
sbírka dobového spodního prádla, poreclánu, výšivek i předmětů
denní potřeby.
Velkou většinu exponátů přinesli místní
obyvatelé do muzea ihned po jeho otevření. Sbírková činnost je
stále aktivní, některé ojedinělé exponáty již prošly rukama
restaurátorů. V tomto ohledu spolupracujeme s Etnografickým
ústavem v Brně, VŠVU v Bratislavě nebo jednotlivými
restaurátorskými dílnami. Takto se prozatím podařil zachránit
vyšívaný pánský kožich, dámská zimní kacabaja, rodinná
bible, stavební plány nebo již zmiňované šambrány.
Kromě výstavní činnosti se členové zabývají
také pořádáním kulturních a společenských akcí, výtvarných
dílniček pro děti, historickými workshopy, přednáškovou
činností nebo letními tábory příměstského typu s poznáváním
historie regionu nebo zapomenutými řemesly.
Je až úsměvné, když přijdou na návštěvu do
muzea místní nebo i cizí lidé, sednou si pod "náspja" a
vstřebávají do sebe ten "Genius loci", který toto opravdu
kouzelné místo vyzařuje.
Mgr. Věra Colledani