Místní nářečí/Hanácké Slovácko

Hanácké Slovácko

Lubor Niederle: Hranice Moravského Slovenska (1918)

Za to je nutno k čisté oblasti slovenské připojiti na západě dlouhý a dosti široký pás, který se rozkládá od Napajedel po Kyjov k Podivínu a tvoří přechod k středomoravským Hanákům. Obyvatelstvo jeho nazývá se ponejvíce Doláky. Řeč jejich je spíše slovenská, ale kroj z části slovenský, z části už silně hanácký. Některé nejjižnější obce, jež se nosí po hanácku, samy sebe pokládají za Hanáky. Ale u nás se obvykle hlavní obce sem patřící od domácích literátů končin těch znalých čítají k Slovensku a lid se zove hanáckými Slováky. Především pak Josef Klvaňa, nejlepší dnešní znalec Slovenska, po mnohaletých studiích vymezuje hranici jazyka a kroje slovenského nebo slovenskohanáckého a tím oblasti slovenské zde na západě obcemi Břeclav, Lanštorf, Podivín, Rakvice, Velké Pavlovice, Šakvice (ale Štarvičky ne), Němčičky, Morkůvky, Krumvíř, Nenkovice, Želetice (Násedlovice jen zpola), Věteřov, Ostrovánky, Bukovany, Bohuslavice, Jestřabice, Koryčany, Blišice, Léskovec, Stupava, Staré Hutě, Salaš, Jankovice, Halenkovice, Žlutavy a Napajedla. Co je dále na západ a na sever, je už kraj rázu ve všem jiného, hanáckého.

Národopisná oblast nazývaná Hanácké Slovácko byla odborníky dlouho téměř neprobádaná, často zcela opomíjená. Zprávy v odborné a vlastivědné literatuře 19. století a počátku 20. století o tento region zájem neprojevovaly, a pokud, tak jen velice okrajově.  Výjimku tvořily osobnosti, které přímo v regionu žily a zanechaly na svoji dobu výjimečný literární či vlastivědný odkaz (Jan Herben, Augusta Šebestová, Alois a Vilém Mrštíkovi, František Novák, Emanuel Havelka, Josef Úlehla, Hynek BímJakub Vrbas nebo Karel Jaroslav Bukovanský nebo Otakar Lebloch).

Tuto skutečnost potvrzuje i nevyjasněný název a jeho pravopisná podoba. Setkáváme se nejenom s pojmenováním Hanácké Slovácko, ale někteří odborníci označují oblast též jako Brněnské Kloboucko, Hustopečsko apod. Tyto názvy nejsou zcela přesné, neboť některé obce národopisně patřící do daného regionu náleží do bývalých okresů Břeclav, Hodonín či Brno-venkov. V psaném projevu můžeme najít podoby hanácké Slovácko, Hanácké slovácko i Hanácké Slovácko. Poslední dobou převládá psaní obou velkých písmen, a to z důvodu, že Hanácké Slovácko je považováno za samostatný subregion regionu Slovácko, stejně jako např. Podluží, Dolňácko nebo Horňácko.

Jan Herben: Na dědině (1893)

Že však žijí na Moravě Hanáci, kteří nemají červených gatí, to se neví. A jsou to obyvatelé právě všechněch dosud vyjmenovaných vesnic, k nimž by snadno bylo lze připočísti ještě Bojanovice, Polehradice, Diváky a sousední vsi, kdyby se nelišily úplně svým nářečím. Od pravých Hanáků z požehnané Hané taktéž se sice naši liší, ale od sousedních Slováků ještě více. A tito Slováci nazvali je Hanáky, jimiž je tedy i my zde nazývat budeme. Z kroje těchto Hanáků rozeznávají se dva odstíny. Směrem od Brna až po Brumovice panuje jeden kroj; v těch pak dědinách, které zhlédnete od Vrbice, panuje kroj jiný.

Na počátku 20. století se hranicemi, krojovými odlišnostmi i názvem Hanáckého Slovácka zabýval školní inspektor Rudolf Šoupal,který ve svých spisech v roce 1909 označil dokonce kroj z Čejkovic spíše jako brněnsko-horácký.

Dle krojových variant stanovila hranice Hanáckého Slovácka Soňa Nezhodová z Městského muzea a galerie v Hustopečích v roce 2009 v rámci konference Rekonstrukce slavnostního kroje a možnost její aplikace v praxi. Oblast dělí na severní a jižní, přičemž pomyslná hranice obou částí probíhá od Šakvic po Brumovice. Významným počinem k ustálení názvu i hranic subregionu bylo také založení prvního folklorního festivalu Hanáckého Slovácka Kraj beze stínu v Krumvíři v roce 1976.

Na základě těchto zdrojů lze Hanácké Slovácko považovat za přechodnou oblast mezi Hanou, Brněnskem, Podlužím a kyjovskou částí Dolňácka, která však jako celek tvoří jeden ze subregionů Slovácka. Jazykově je region značně promíšen a jazyková hranice mezi nářečím hanáckým a dolským vine nezávisle na krojových typech.